Museli jsme evakuovat už ve středu dopoledne. Takže žádná škola. To zní dobře, ne? Skoro týdenní prázdniny, sen každýho študáka. Hmm . . ne v tomhle případě. Přísahám na kočičí uši a na všechno, že už v pátek ráno jsem prosila, jestli bych mohla místo toho čekání na hurikán jít do školy. Nemohla jsem nic. Nemohla jsem ven, protože hurikán se kamarádí s deštěm a čím dřív, tím líp, že jo, takže pršet začalo už ve čtvrtek. Neměla jsem Wi-Fi, takže žádnej Netflix, žádnej Snapchat, ne ne ne, hezky pěkně postaru karty a křížovky. Televizi jsme sice měli, ale dávali jen nějakej emergency program o tom, jak se Matthew blíží a co všechno už stačil zničit 🙈. Tak jsem se nudila, že jsem se dokonce chvíli učila americkou historii, kterou tak strašně nemám ráda! 

Nuda byla ale ještě docela v pohodě, když jsem se v sobotu ráno vzbudila (moc jsem se nevyspala, Matthew byl dost hlučnej), tak jsem zjistila, že to všechno může být ještě horší 💁🏼. Žádná elektřina! A žádná elektřina = žádná voda. Takže sobotu a neděli jsem strávila potmě zavřená v malým domě se čtyřma seniorama, čtyřma kočkama a dvěma psy (to všechno zvěrstvo samozřejmě muselo evakuovat s náma). Skoro jsem ze zoufalosti sepsala knihu "Hurikán alias život v jeskyni". To by mi na to ale někdo musel svítit baterkou nebo svíčkou, takže se tak nakonec nestalo 🙍🏼. A můj jídelníček? Můj jídelníček sestával z fazolí, nechutných instantních jídel a tuňáků. Bomba 💣.

Dneska, v pondělí, nás konečně pustili zpátky na ostrov. Vypadá to fakt nehezky, všude spoustu popadaných stromů, popadaný sloupy s napětím, ryby volně plovoucí v obývácích a domy bez střech. Mám štěstí. Jednak na náš dům nespadl žádný strom a jednak moje sousedství už má elektřinu i čistou vodu. Spoustu jiných sousedství v mým městě takový štěstí ještě nemá a dlouho ještě mít nebude . . Školy jsou pořád zavřený a život se tu tak nějak zastavil. 

Ale tak snad se z toho co nejrychleji vzpamatujeme a já už budu moct konečně jít do školy 😍!